Šakal

Na pomezí planiny, kde se nekonečné písky sahají až k obzoru, žil starý pouštní šaman jménem Malik. Byl to muž moudrý a pozoruhodný, který strávil celý svůj život poznáváním tajů pouště a spojením s přírodou.

Jednoho dne, když slunce doslova žhavilo písek a vzduch se zdál být neprostupný horkem, přišel k Malikovi mladý nomád, jménem Amar. Amar byl cestovatel a dobrodruh, který se vypravil na cestu hledat své místo v tomto světě.

„Pane Malik,“ oslovil ho Amar, „poslechnul jsem mnoho pověstí o vaší moudrosti a schopnosti porozumět pouštní krajině. Prosím, naučte mě, jak přežít v této nehostinné zemi.“

Malik se na mladíka usmál a pozval ho do svého obydlí, malého stanu skrytého mezi dunami. Tam začal Amar učit se všemu, co mu starý šaman mohl předat. Učil ho, jak najít vodu v suchu, jak číst stopu v písku a jak naslouchat šepotu větru.

Avšak největší lekce měl Amar teprve před sebou. Jednoho večera, když se oba muži dívali na hvězdnou oblohu, Malik mu vyprávěl o šakalovi, pouštním vlkovi, který byl symbolem odvahy a vytrvalosti.

„Šakal je mistrem svého prostředí,“ řekl Malik. „Umí přežít v těch nejnehostinnějších podmínkách a dokáže se přizpůsobit každé situaci. Je to tvor moudrý a chytrý, který ví, kdy se schovat a kdy se ukázat.“

Amar naslouchal s údivem a pak se odvážil zeptat: „Ale co je nejdůležitější vlastností šakala?“

Malik se usmál a odpověděl: „Jeho největší silou je jeho schopnost spolupracovat s ostatními. Šakal ví, že ve skupině je silnější, a tak spolupracuje s ostatními šakaly, aby dosáhl svých cílů.“

Tato lekce zakořenila hluboko v Amarově srdci. Když se později vydal na svou vlastní cestu pouští, vzpomínal na slova starého šamana. Amar se naučil být jako šakal – chytrý, vytrvalý a schopný spolupráce. A díky tomu překonal všechny překážky, které mu poušť postavila do cesty.